Pod slovem „pojivo“ si každý člověk představí něco jiného, podle svých životních zkušeností. Obecně je jasné, že jde o něco, co má cosi spojovat. Kuchařkám se vybaví vejce, stavbařům malta, výtvarným kreativcům zase různá lepidla, epoxidy a pryskyřice. Řeknete-li slovo „pojivo“ před Tomášem Kováříkem z výzkumného centra Nových technologií Západočeské univerzity, okamžitě dodá „fosfátové“. Právě fosfátová pojiva jsou totiž tématem jeho práce v rámci projektu EXLIZ, kde pracuje jako postdoktorand v týmu profesora Jaroslava Šestáka.
„Zabýváme se především charakterizací pojiv. Zajímají nás jejich vlastnosti, a to jak z hlediska fyzikálního, tak chemického,“ vysvětluje. Fosfátová pojiva se nejčastěji používají ve stavební chemii, kde spojují různé částice nebo třeba vlákna tak, aby vzniknul kompozitní materiál, jenž vydrží třeba velké zatížení při ohybu nebo tlaku anebo odolá vysokým teplotám. Další rozsáhlé využití nalézají fosfátová pojiva v biomedicíně. „V tomto případě musejí být velice čistá a chemicky velmi pregnantně popsaná, protože se ocitají v lidském těle třeba jako součást nějakého implantátu,“ zdůrazňuje Tomáš Kovářík.
K tématu fosfátových pojiv se tento mladý vědec dostal přes pojiva na bázi hlinito-křemičitanů. „Když to člověk nějakou dobu studuje, zjistí, že pojivé systémy je možné připravit v řadě zajímavých modifikací. Sloučeniny na bázi fosforečnanů jsou jedním z nich, protože dokáží strukturám dodat velmi zvláštní vlastnosti,“ vypráví. Vlastnosti každé hmoty jsou závislé na tom, jaké ji tvoří atomy a do jakých útvarů se nakonec tyhle atomy seskupí. Vlastně je to úplně stejné jako s lidmi a jejich uskupeními: jakýkoli kolektiv má vlastnosti, které jsou odvislé od lidí, kteří ho tvoří a od vztahů, které mezi nimi panují. A pojivem je v tomto případě celková atmosféra, nálada či motivace. Fosfor si tedy můžeme představit jako kolegu, který navozuje skvělou atmosféru, přichází s dobrými nápady a po všech stránkách táhne partu vpřed.
Tomáš Kovářík vystudoval materiálové inženýrství na strojní fakultě Západočeské univerzity a věrný jí zůstal dodnes. Pár let sice pracoval na částečný úvazek v průmyslu, ale nedávno se vrátil. „Koketoval jsem i s myšlenkou odejít do zahraničí, ale pro Plzeň mluvil jednoznačně téma výzkumu a možnost spolupráce s profesorem Šestákem. Ten je skutečná světová špička ve svém oboru,“ vysvětluje a v jeho hlase zaznívá úcta a potěšení, že může právě v Šestákově týmu pracovat. Zároveň mu plzeňské pracoviště poskytuje dostatek prostoru k dalšímu rozvoji.
„Dlouhodobě mě zajímá i téma keramických materiálů, které s fosfátovými pojivy úzce souvisí. Do budoucna se tento obor může velmi významně rozvíjet a na Plzeňsku je mu věnována pozornost pouze v omezené míře. Máme tu také výborně vybavené laboratoře. Například v laboratoři termických analýz jsou vedle sebe přístroje, které se výborně doplňují a jejichž sestavu můžeme dokonce označit za unikátní,“ pochvaluje si a ukazuje na přístroj pro dynamicko-mechanickou analýzu, termomechanickou analýzu, kalorimetr, termogravimetr a dynamický reometr. Všechno to jsou malé, zvenčí nikterak nápadné mašinky, které byste mohli klidně považovat za nějaký druh kuchyňského robota, za moderní vrtačku nebo za cokoli jiného, co by vám vaše fantazie dovolila. „Pomocí reometru třeba zkoumáme, jak se hmota chová, pokud ji mícháme, nebo nemícháme,“ vysvětluje. A mně se vybaví puding nebo krupicová kaše. Pokud je při vaření nemícháte, taky záhy zjistíte, že se chovají jinak, než byste si přáli.
Markéta Čekanová
Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Napsat komentář