Když se rozhodnete pořídit si novou kuchyňskou linku, určitě se paní domu zajímá o výšku pracovních ploch, rozložení zásuvek, vzdálenost mezi dřezem a sporákem, zkrátka o to, aby se při vaření zbytečně moc nenaběhala. Ale jak to máte v práci? Nejste nuceni dělat zbytečné pohyby, hrbit se nad příliš nízkou pracovní plochou, neustále přeskakovat bedny nebo kabely? Právě tohle všechno, jedním slovem ergonomie, zajímá Kateřinu Sekulovou, postdoktorandku ze strojní fakulty Západočeské univerzity.
„Má-li zaměstnavatel udělat nějaké ergonomické úpravy, vždycky se ptá, kolik ho to bude stát a k čemu je to dobré,“ říká její mentor Michal Šimon. Společně pracují právě na vyčíslení ekonomických přínosů ergonomických úprav v továrnách. Snaha šetřit totiž může vyjít pěkně draho.
„Náklady jsou z pohledu zaměstnavatele citelné,“ poznamenává Kateřina Sekulová. „Ergonomické úpravy vždycky vyžadují něco koupit, něco předělat. To stojí peníze, a to hned. Přínosy ovšem tak jasně a hned viditelné nejsou. Není patrné, že díky úpravě nebude docházet k pracovním úrazům nebo si zaměstnanec nevypěstuje nemoc z povolání. Což obojí jsou pro zaměstnavatele taky náklady: musí vyplácet náhrady, hledat nové pracovníky, zaučovat je,“ vysvětluje mladá vědkyně. Její práce spočívá v tom, že se snaží najít jasný vztah mezi tím, na kolik vyjdou ergonomické úpravy a na kolik může vyjít, pokud se neudělají. V České republice, na rozdíl od zahraničí, se tímto tématem dosud nikdo příliš nezabýval.
„Zaměstnavatelé se na naši práci zatím dívají dost skepticky. Ale to jen do té doby, než se lidé začnou dožadovat stotisícových náhrad za nemoci z povolání,“ poznamenává Michal Šimon.
„Ergonomie je v Česku zatím v plenkách. Hodně vepředu jsou naopak ve Spojených státech nebo ve Skandinávii. Tam se můžeme hodně inspirovat. Výhodou je i fakt, že se hodně jejich zkušeností dá přenést k nám. Rozdíly jsou jen v legislativě a v uznávání nemocí z povolání,“ říká Kateřina Sekulová.
Nemoci z povolání jsou podrobně popsány v materiálech Státního zdravotního ústavu, což je pro Kateřinu Sekulovou velmi důležitý materiál. Ale aby měla obrázek o škodlivosti špatně pojednaných pracovišť co nejlepší, spolupracuje i s lékaři. „Nejčastější nemocí z povolání jsou onemocnění karpálních tunelů v rukou. Naopak problémy se zády nebo krční páteří se mezi nemoci z povolání neřadí vůbec,“ upozorňuje. Michal Šimon k tomu dodává, že ergonomické nedostatky na pracovištích ve spojení s českou legislativou nahrávají zaměstnancům: „Pokud člověk řekne, že si zdravotní problémy přivodil při výkonu své práce, je na zaměstnavateli, aby dokázal, že tomu tak není. A to se mu prakticky nikdy nepodaří, protože ergonomické nedostatečnosti jsou všude,“ říká mentor.
Kateřina Sekulová se se svým mentorem seznámila na univerzitě ve Zlíně, kde studovala. „V Plzni jsme se zabývali ergonomií už dlouho, ale spíše nás zajímala oblast pracovních výkonů. Souvislost se zdravím lidí začala rozvíjet až Kateřina Sekulová,“ říká Michal Šimon. A tak mladá žena vyměnila město Tomáše Bati za město Emila Škody. „Za nabídku jsem byla ráda, protože můžu pokračovat v tématu své disertační práce, můžu svůj výzkum dále rozvíjet,“ pochvaluje si. Na Západočeskou univerzitu jezdí už více než čtyři roky a na své začátky tu vzpomíná se smíchem. „Pocházím od Vsetína a byla to docela legrace. Já jsem lidem v Plzni rozuměla, ale oni občas měli problém rozumět mně,“ říká a dokládá tak, že i uvnitř naší republiky mohou vznikat jazykové bariéry.
Markéta Čekanová
Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Napsat komentář