Že se syrové maso nebo květák liší od vařeného, ví asi každý, kdo někdy přišel do styku s vařením. Ale jak se od sebe liší kovy, které prošly nějakým tepelným zpracováním? A k čemu může být dobré, pokud to zjistíme? Takový je v kostce obsah práce Kamila Kolaříka, postdoktoranda, který pracuje v rámci projektu NEXLIZ pod vedením docenta Antonína Kříže na Západočeské univerzitě v Plzni. Jeho oborem je měření zbytkových napětí pomocí rtg difrakční analýzy. Číst dále…
Nepočítej se mnou, máš to spočítané, neumí do pěti počítat…úsloví postavených na matematice používáme denně nepočítaně. A přesto spousta z nás tvrdí, že nemá k této vědě kladný vztah a na člověka, který jí propadl natolik, že je to jeho práce i koníček, se dívá přinejmenším podezřívavě. Sedím v kanceláři hned s pěti matematiky – třemi muži a dvěma ženami, čtyři z nich jsou Indové. Všichni vypadají celkem normálně. A to se pracovně zabývají něčím tak neuchopitelným, jako jsou diferenciální rovnice. Číst dále…
Na monitoru počítače se pohybuje lidská postava jako by obalená milimetrovým papírem a rozdělená na spoustu různobarevných čtverců a obdélníků. Sedí na sedačce imaginárního auta a jako při crash testech jezdí vpřed, naráží do neviditelné překážky a prudce se vrací zpět. Znovu a znovu. Pak Jan Vychytil klikne myší a výjev se změní. Postava stojí a zprava do ní v plné rychlosti naráží auto. Figura se doslova vine podle kapoty a čelního skla. Číst dále…
Při pohledu z vesmíru vypadá Země jako nádherná modrobílá kulička na hraní. Ale většina z nás ji takhle nikdy neuvidí a ani ti, kteří ji tak spatří, si s ní nebudou moci hrát. Komu je to líto, ten může zamířit to Techmania Science Center v Plzni, respektive do zdejšího planetária. V jeho útrobách najde Science On a Sphere – velkou kouli, která slouží jako unikátní projekční plocha. Na ni se promítají krátké filmy s tematikou Země a brzy přibude i interaktivní hra pro děti. Číst dále…
Že jablko padá ze stromu na zem, vědí lidé odjakživa. Ale teprve když spadlo, jak praví legenda, na hlavu Isaacu Newtonovi, objevilo lidstvo gravitaci. A to nejen tu, která způsobuje, že stojíme nohama na zemi a jablka padají na hlavu spícím vědcům, ale i tu, která drží Měsíc na oběžné dráze Země a Zemi na oběžné dráze Slunce. Číst dále…
„Dnes je čtvrtého srpna, dva tisíce dvacet šest,“ ozval se hlas z kuchyňského stropu, „jsme ve městě Allendale v Kalifornii. Pan Featherstone má dnes narozeniny. Tilita slaví výročí svatby. Dnes je splatná pojistka a účet za vodu, plyn a elektřinu.“ Tak popsal pár let po druhé světové válce vzdálenou budoucnost Ray Bradbury ve své Marťanské kronice. Číst dále…
Co musí člověk udělat proto, aby pro svět objevil a popsal nějaký vzácný, dosud neznámý druh houby? Rozhodně neuškodí, pokud nejdřív začnete s biologií. Třeba jako doktor Jiří Kout, ornitolog, který se stal mykologem a jedním z nejvýraznějších českých odborníků na houby nepříliš populární: na choroše.
Šumava patří mezi nejkrásnější kouty naší země. Jak ale vypadala dříve? Udržela si třeba zdejší ledovcová jezera svou minulou botanickou pestrost, nebo do té současné musela teprve „dorůst“? Na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni působí mladá doktorka, která odpověď zná: Klára Vočadlová se, mimo jiné, zabývá tím, jak vypadala Šumava v poslední době ledové…
Jestli vás někdy bolela záda po dlouhém dni v práci, nebo vás napadlo, že vaše pracoviště by mohlo být lépe uspořádané, pak čtěte dál. Několik vědců na ZČU totiž právě teď bádá nad tím, jak zaměstnancům práci po zdravotní stránce co nejvíce zpříjemnit.
Docent Michal Šimon působí na Katedře průmyslového inženýrství a managementu, kde se svými studenty mimo jiné zkoumá, jak se na zdraví odráží špatně nastavené pracovní podmínky. Nejedná se o snadný úkol; daná specializace si vyžaduje úzkou kooperaci s dalšími obory: „Abychom lépe porozuměli anatomii, spolupracujeme s lékařskými fakultami, ale třeba také s antropology. Ti všichni nachází vazby mezi přetížením člověka v pracovním procesu a vznikem nemocí z povolání. Hodně dat také přebíráme. Dnes již třeba existuje spousta studií dokazujících, že podpatky vyšší než 4 cm jsou škodlivé na záda,“ dodává Šimon, který na katedře zastává také roli mentora v rámci projektu NEXLIZ.
Docent Michal Šimon působí na Katedře průmyslového inženýrství a managementu, kde se svými studenty mimo jiné zkoumá, jak se na zdraví odráží špatně nastavené pracovní podmínky. Nejedná se o snadný úkol; daná specializace si vyžaduje úzkou kooperaci s dalšími obory: „Abychom lépe porozuměli anatomii, spolupracujeme s lékařskými fakultami, ale třeba také s antropology. Ti všichni nachází vazby mezi přetížením člověka v pracovním procesu a vznikem nemocí z povolání. Hodně dat také přebíráme. Dnes již třeba existuje spousta studií dokazujících, že podpatky vyšší než 4 cm jsou škodlivé na záda,“ dodává Šimon, který na katedře zastává také roli mentora v rámci projektu NEXLIZ.
„Jako mentor bych měl svým příkladem a také občasnými radami motivovat a inspirovat své studenty. Sám se řídím Einsteinovým výrokem, tedy, že ‘vychovávat lze pouze příkladem pozitivním nebo negativním. Pouhými řečmi se nikdo nevychová,’“ tvrdí profesor František Maršík, který na ZČU zastává mimo jiné i roli mentora projektu EXLIZ. Sám říká, že každý problém je řešitelný, i když později přiznává, že na cestě k pozitivnímu výsledku se musí nejprve překonat kvantum negativních. „Vždy je nebezpečné napevno tvrdit, že něco nejde. Protože právě ten kdo neví, že to nejde, pak třeba nakonec ukáže, že to je úplně jinak,“ zakončuje Maršík s úsměvem.
„Jako mentor bych měl svým příkladem a také občasnými radami motivovat a inspirovat své studenty. Sám se řídím Einsteinovým výrokem, tedy, že ‘vychovávat lze pouze příkladem pozitivním nebo negativním. Pouhými řečmi se nikdo nevychová,’“ tvrdí profesor František Maršík, který na ZČU zastává mimo jiné i roli mentora projektu EXLIZ. Sám říká, že každý problém je řešitelný, i když později přiznává, že na cestě k pozitivnímu výsledku se musí nejprve překonat kvantum negativních. „Vždy je nebezpečné napevno tvrdit, že něco nejde. Protože právě ten kdo neví, že to nejde, pak třeba nakonec ukáže, že to je úplně jinak,“ zakončuje Maršík s úsměvem.