Taky vás v dětství fascinovaly trojrozměrné modely chemických sloučenin, které se daly postavit z pestrobarevných komponentů speciální stavebnice? Každý prvek tu představovala jedna kulička opatřená tolika pacičkami, kolik vazeb byl daný prvek schopen vytvořit. Za pomoci trubiček se pak jednotlivé kuličky spojovaly, aby názorně vytvořily třeba H2O, čili vodu, H2SO4, čili kyselinu sírovou a další sloučeniny. Obzvlášť impozantně pak vypadaly chemikálie jako třeba glyfosfát, jehož vzorec C2H6NHO3PCOOH vypadá spíš jako přístupový kód na tajný účet ministerstva financí.
Nicolas Van Cleemput, postdoktorand pracující v projektu NEXLIZ na Západočeské univerzitě, si s něčím podobným hraje dodnes. Ale nejde o hru ve volném čase a už vůbec k tomu nepoužívá stavebnici. A také nepůsobí na katedře chemie, nýbrž na katedře matematiky.
„Moje práce zahrnuje diskrétní geometrii, algoritmy, programování a vůbec práci s počítačem,“ poznamenává plavovlasý muž, který je členem týmu zaměřeného na struktury a metody diskrétní matematiky. Praktické využití nalézá jeho práce právě v chemii, kde může snadno za pomoci počítače modelovat různé složité molekuly.
„Na střední škole mi chemie šla, ale na vysoké jsem ji využil až při doktorském studiu. Navštívil jsem spoustu matematických a chemických konferencí, ale po pravdě řečeno, mám z chemie jen základy. Na složitějších věcech spolupracuji s chemiky,“ přiznává Nicolas Van Cleemput. Předmětem, který měl ve škole vždy nejraději, byla prý odjakživa matematika.
„Proč ji mám rád? Nevím. Ale už na střední škole to byl můj nejoblíbenější předmět a byl jsem v ní dobrý. Vlastně jsem nikdy nijak složitě nepřemýšlel, co budu dělat po maturitě. Vždycky jsem měl jasno, že to bude něco s matematikou. A skoro mi bylo jedno, co,“ přemítá s úsměvem.
Nicolas Van Cleemput pochází z Belgie. Tedy přesněji z Východních Flander. Takže by se ani nemělo říkat, že je Belgičan, nýbrž Vlám. Vyrostl v Gentu, což je město větší než Plzeň, ležící zhruba na půli cesty z Bruselu k moři.
„Západočeská univerzita je menší než ta, kde jsem studoval, ale katedra matematiky je tu větší. Moc se mi tu líbí, jsem tu velmi spokojený. Panuje tu skvělá, tvůrčí atmosféra,“ pochvaluje si své současné působiště. „Počasí v Česku je podobné jako v Belgii, zejména teď. V Belgii taky v létě hodně prší a ani teploty nejsou o moc jiné,“ směje se. Je konec května, venku souvisle prší a české řeky se vylévají ze břehů. V jedné věci ale nedá na rodnou Belgii dopustit, a to navzdory tomu, že je v Plzni: „Belgické pivo je lepší,“ říká se šibalským výrazem ve tváři, ale hned dodává: „Ale to české je taky dobré, piju ho.“
Markéta Čekanová
Tato akce je realizována v rámci projektu EXLIZ – CZ.1.07/2.3.00/30.0013, který JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Napsat komentář